Slezská vlasti, půdo svatá, zemi nejkrásnější všech, tobě láska vrchovatá, tobě poslední buď vzdech! Hvězdou jsi nám v srdce dána, hněv-li kolem nás a spor, k dvěma sestrám upoutána pásmem věkověčných hor.
S nimi, vlasti, půdo svatá, Tvůrce tebe v jedno klad; vědomí ti dala Praha, víru věštců Velehrad. S nimi v slávě vrchovaté, s nimi věčně jedno buď, družka družku v lásce svaté na blaženou viňte hruď.
Ve spojení sester obou, nechať slzy roníš teď, k cíli vzlétneš krásy dobou, jen svých práv a činů hleď! Slávou vzplanou hor tvých lemy, nivy rozhlaholí jas: Bože, rodné slezské zemi, slávu dej a sílu zas!